Prodám nepoužitá novoroční přání

Narazila jsem na svoji slohovou práci z tercie (8. třída) na téma:

Prodám se slevou sbírku nepoužitých novoročních přání.  (J. Žáček)

Před vánočními svátky si někteří z nás dáváme předsevzetí, že příbuzným a známým pošleme nějakou tu novoročenku. Otázkou je, s jakým úmyslem je píšeme. Chceme udělat někomu radost nebo se chceme zavděčit?

Tak či tak, většinou je chceme poslat včas.

Zdá se mi, že obchodníci se na Vánoce připravují velmi brzy, a tak se občas stává, že si novoroční přání můžeme koupit již v červenci. Lze však předpokládat, že tak brzy je ještě nikdo posílat nebude. V prosinci začíná největší shon za dárky, a tak na ta přání člověk skoro zapomene. Jelikož čas před Vánocemi hodně letí, může nastat situace, že když jsme týden před nimi pohledy ještě nenapsali, máme mnoho důležitější práce. Když nastane první svátek vánoční a my si uvědomíme, že jsme pohledy ještě nenapsali, můžeme se vymluvit na poštovní služby. Myslím si však, že jestli jsme až doposud přání neposlali, zapomeneme na ně i nyní, a pak si dva dny před Novým rokem řekneme, že už to nemá cenu.

Potom se můžeme začít utěšovat, že jsme se snažili a také nás může napadnout, že si novoroční přání schováme na příští rok. Avšak tento nápad má jeden háček. Na novoročence je napsán určitý rok. Proto můžeme doufat, že jestli ještě někdy budeme posílat přání, pošleme je včas.

Ačkoli se tento citát zdá zábavný, domnívám se, že velmi odpovídá zkušenostem ze života. Až tedy budeme příště kupovat nějaká přání, kupme si raději jen univerzální s nápisem: „Veselé Vánoce a šťastný nový rok.“