Kéž by to naši četli
V seznamu knih o výchově jsem uvedla knihu Kéž by to naši četli od Philippy Perryové, kterou momentálně vnímám jako top knihu na toto téma. Moc děkuji paní Janě, že se o ni podělila, a rozhodně doporučuji dál.
Několik stručných bodů, které jsem si vypsala:
- my jsme ti dospělí, kteří vědí, že děti budou malé jen chvíli (nastavit priority, zamyslet se, co je opravdu důležité)
- přijímat všechny pocity (své i dítěte) a unést je
- křivda lze napravit v jakémkoli věku (-> naděje)
- není cílem nedělat chyby, jde o to napravit křivdy
- být k dítěti pozorní, být pro dítě, pocity neignorovat ani nepřenášet pozornost jinam, popsat pocity a mluvit o nich s dítětem
- vcítit se – zamyslet se sám nad sebou ve stejném věku
- neopouštět, nezlehčovat, brát vážně, dívat se ze stejného úhlu
- být s dítětem při usínání/zajistit, aby se cítilo dobře
- začít hru s dítětem (a pak se třeba odpojit)
- větší děti můžeme nechat nudit se –> kreativita
- reagovat na podněty dětí – oboustranná komunikace – teď ty, teď já
- rodič a dítě stojí na stejné straně bojiště – oba chtějí být spokojení
- nebát se představ o budoucnosti, používat co momentálně funguje
- být flexibilní
- komentovat činnosti – informovat
- varovat dítě pár minut před ukončením jeho hry (=práce), jen tak ho z ní nevytrhnout
Jak už psala paní Jana, tato kniha by mohla být povinnou četbou. Je napsána čtivě, důrazně i něžně zároveň. I když děláme a stále budeme dělat chyby, celou knihou se táhne naděje, že je lze napravit. Každopádně, čím dříve začneme, tím lépe.
