Barbie – vzor i postrach

Mnohokrát jsem se setkala s názory, že panenka Barbie ničí dívkám sebevědomí, dává jim nedostižné cíle, kvůli panence Barbie se prý z děvčat stávají anorektičky, přeplastikované hlupačky, fifleny… Dovolila jsem si tedy k tomuto tématu vyjádřit svůj názor:

Na začátek je potřeba si uvědomit – Barbie je panenka. Slavná – to ano, ale stále jen panenka. Ještě jsem sice nezkoumala motivy žen, které se maskují nebo trýzní, ale obávám se, že pokud má dívka pochroumané sebevědomí, není to ani tak kvůli panence, jako spíše kvůli hloupým poznámkám lidí (bohužel ne jenom ze strany děcek ale častěji i dospělých), kteří ji s někým srovnávají, posmívají se… Nebo si jí nevšímají (nebo naopak až moc) a ona tak na sebe chce upozornit. Těžko říct. Můžeme se pokusit udělat průzkum.  : )

V době, kdy jsem si sama s Barbie hrála, neměla jsem postavu přesně jako Barbie. Vůbec mi to ale nevadilo, jednoduše jsem se vžila do hry. A když jsem kreslila postavičky, rozhodně neměly reálné proporce! : D Děti nejspíš uvažují jinak… Možná se doba změnila, možná jsem jen měla štěstí na lidi kolem sebe, nebo se naučila vážit si sama sebe nezávisle na tom, co si kdo myslí. Nyní jsem celkem hubená. Proč? Nene, Barbie za to nemůže, prostě jsem se vytáhla. : D Každopádně si myslím, že hezkým vzhledem a úsměvem můžeme denně dělat radost sobě i svému okolí. : )

Jasně, firma Mattel má svůj marketing, což je pochopitelné. Myslím si ale, že „vize“ Barbie byla a snad i stále je a bude: ať se ženy nebojí být zároveň krásné, chytré, slušné, vlídné, zdravě originální a celkově šťastné. : ) Pravda, jsou to vysoké cíle. Proč k nim ale nezkusit vzlétnout? ; )